Znala jste všechny otcovy filmy, nebo jste některé viděla poprvé až při příležitosti sestavování setu 4 DVD? Překvapilo vás něco při současné práci s jeho filmy, objevila jste nějaký nový detail, dimenzi, vyznění?

Táta natočil přes tři stovky filmů jako kameraman a sto sedm svých autorských filmů. Mnoho z nich znám odmala nazpaměť. Na DVD je osmnáct filmů, které táta rád promítal, a nejlépe reprezentují jeho tvorbu. Táta měl jedno velké přání - mít své filmy na kvalitním digitálním nosiči. Měl je pouze na starých VHS. Nikdy se mu to za jeho života nesplnilo. Před pár lety přišel můj bratr Jakub Sommer s nápadem požádat fond české kinematografie o podporu na úpravu a přepis tátových filmů z celuloidů na kvalitní nosič. Doma jsme pak projížděli filmy na DVD a vypisovali škrábance, chlupy a fleky, které je potřeba odstranit. Když kluci ve studiu UPP upravovali obraz, chodili jsme s Jakubem kontrolovat barevnost, světelnost a poškození filmů. Pamatuju si, jak retušovali jeden sedmivteřinový záběr letícího racka, pracovali na něm celý týden! Jsem ráda, že jsem mohla při opakovaném projíždění jeho filmů zase chvíli s tátou být.

Dokážete ve své vlastní tvorbě identifikovat odraz genů, vlastností, které jste zdědila po svém tatínkovi – ve výběru témat, způsobu zpracování, přístupu k práci?

Při své práci na tátu často myslím. Vidím ho, jak zvedá prst, když mě přepadne při práci lenost nebo když si začnu na něco stěžovat. Táta říkal, že za všechno si zodpovídám sama. Vím, že mi dodává sílu, když mě před natáčením přepadne úzkost. Rozumí mi, když se setkám se strachem, neznalostí nebo ostychem. Nejčastěji ho ale vidím, jak se raduje podobně jako já - z podařeného záběru, z pěkného světla, z nápadu ve střižně, ze setkání s dobrým člověkem.

Několikrát jste zmínila, že jste s tatínkem vedla dlouhé filmařské rozhovory. Co vás naučil, co jste si zapamatovala, použila?

Táta říkal, že se mám na natáčení připravovat jako na sportovní výkon. Povídali jsme si o práci s kamerou a o světle. Poslouchali jsme spolu vážnou hudbu. Mluvili jsme o používání hudby ve filmu. O práci se zvukem. O komponování filmu ve střižně. Učil mě skládat filmy svou lístečkovou metodou, barevné papírky měl rozložené po místnosti a dával je k sobě jako puzzle. Táta říkal, že mám film budovat stejně tak, jako když si pletu svůj dlouhý cop.

Byla jste při premiérovém uvedení Restaurovaných filmů Jana Špáty na MFF Karlovy Vary. Vzpomenete si ještě, jaké emoce, pocity ve vás v tu chvíli převládaly?

V Karlových Varech byl čistý obraz, kvalitní zvuk a festivalové kino plné mladých lidí. V srpnu to byly tři roky, co nás táta opustil. Myslela jsem na něj, jak se s námi raduje. Jeho velké přání se mu splnilo.

Který film ze Špátovy tvorby máte nejraději vy osobně?

Táta natočil v roce 1989 celovečerní film Největší přání II. Je založený na anketní otázce, jaké je vaše největší přání? Je o mladých lidech, o jejich hodnotách, o přístupu k tehdejší společnosti a politice, o touze po svobodě a lásce. Film končí listopadovou demonstrací na Václavském náměstí. Když táta tenhle film natáčel, bylo mi pět let. Myslím si, že by měl být dnes součástí výuky na základních a středních školách.

Profil Olgy Špátové